Dominik Duka – Poslední slovo

Knižní rozhovor s Dominikem kardinálem Dukou, který vedl historik Marek Šmíd, vznikal na jaře a v létě roku 2025 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. Dokončení tohoto unikátního textu, který sám Otec Dominik považoval za své „poslední slovo“, bohužel překazila jeho smrt.

Ke čtenáři se tak dostává rozhovor ohraničený roky 1943, kdy se Dominik Duka narodil, a 1990. Čteme poutavé vyprávění o nelehkých či ještě těžších dobách, ovšem podané s nadhledem, noblesou a pochopením. A v neposlední řadě s ohromující vzdělaností, kterou bývalý pražský arcibiskup vynikal.

Další částí knihy jsou pak texty či osobní vzpomínky nejrůznějších osobností nejen církevního života. Přečtete si, jak jeho osobu a význam vidí katoličtí představitelé včetně papeže Lva XIV., arcibiskupů a biskupů, ale i kněží a řeholníků z jeho okolí. Nechybí další příspěvky těch, v jejichž životech zanechal kardinál výraznou stopu: prezidentů a jiných politiků, umělců či příslušníků ozbrojených složek, ke kterým měl blízko.

V závěru jsou připojeny zásadní texty Dominika Duky z posledního období jeho pozemského života. Nevšední výpověď muže, který patří k největším osobnostem naší moderní historie, dotvářejí osobní fotografie z jeho archivu. Dominik Duka řekl touto knihou své „poslední slovo“, jeho odkaz však trvá. A pro všechny, kteří se o něm chtějí dozvědět víc, je tato publikace jedinečnou a veskrze autentickou příležitostí.

Dominik Jaroslav Duka, OP, ThLic., kardinál (2012),24. biskup královéhradecký (1998-2010), apoštolský administrátor litoměřické diecéze (2004-2008) a 36. arcibiskup pražský (2010-2022), se narodil 26. 4. 1943 v Hradci Králové jako syn prvorepublikového vojáka letectva Františka Duky a Anežky, rozené Bernardové.

V rodném městě absolvoval základní školu i gymnasium J. K. Tyla, kde v roce 1960 maturoval. Protože mu komunistický režim nedovolil další studia, nastoupil do zaměstnání v továrně ZVÚ v Hradci Králové, kde se vyučil strojním zámečníkem. Základní vojenskou službu absolvoval v Trnavě (1962-1964) a pak se vrátil na původní pracoviště. Poté byl v roce 1965, po dlouhých průtazích a odvoláních, přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích.

V roce 1968 tajně vstoupil do noviciátu řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Dominik, o rok později složil jednoduché řeholní sliby. Kněžské svěcení přijal dalšího roku z rukou Štěpána kardinála Trochty. Poté působil v pastoraci v pražské arcidiecézi, a to postupně v Chlumu sv. Máří (1970-1972), v Jáchymově (1972-1974) a v Nových Mitrovicích na Plzeňsku (1974-1975). V roce 1972 složil tajně slavné sliby.

V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby. Za nepovolenou řádovou činnost (tzv. maření státního dozoru nad církvemi), za samizdatovou aktivitu a za spolupráci se zahraničím byl odsouzen na 15 měsíců a vězněn (1981-1982) v Plzni-Borech. Jinak žil v letech 1975-1989 v Plzni a pracoval jako rýsovač ve Škodě Plzeň.

V roce 1986 byl ustanoven novým provinciálem řádu dominikánů a v tomto úřadě pak pokračoval až do ledna 1998. Od roku 1990 také učil na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako odborný asistent biblistiky. V letech 1992-1996 byl předsedou Konference vyšších řeholních představených v ČR a zároveň vicepresidentem Unie evropských konferencí vyšších řeholních představených.

Zemřel po krátké těžké nemoci dne 4. listopadu 2025 a dne 15. listopadu, po pohřební mši v katedrále svatého Víta, bylo jeho tělo uloženo do arcibiskupské hrobky.

Dominik Duka se od roku 1990 průběžně podílel na překladu a koordinaci Jeruzalémské Bible do češtiny (v úplnosti vyšla roku 2009), napsal Úvod do studia Písma svatého či knihy Škola vnitřní modlitby, Úvod do teologie a Zápas o člověka.

V Nakladatelství ČAS mu byla posmrtně vydána kniha Dominik Duka: Poslední slovo (Nedokončený rozhovor s Markem Šmídem a vzpomínky osobností) (2026).

Doc. PhDr. et ThLic. Marek Šmíd, Ph.D. (*1979) vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Absolvoval dlouhodobé zahraniční badatelské pobyty ve Vídni a v Římě, kde se věnoval výzkumu ve Vatikánském apoštolském archivu. V současnosti působí jako docent na Katedře církevních dějin a literární historie Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zároveň na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborně se zaměřuje na církevní dějiny 19. a 20. století, jimž věnoval více než dvě desítky odborných monografií. Od roku 2021, kdy přijal svěcení, působí jako jáhen pražské arcidiecéze.

Kniha Dominik Duka: Poslední slovo, vydaná v roce 2026, je jeho čtvrtou publikací v Nakladatelství ČAS. Předcházely jí tituly Pražští arcibiskupové moderního věku (2022), Kristovy relikvie aneb Příběh němých svědků Ježíšova utrpení a zmrtvýchvstání (2022) a Jan Graubner: Bůh má smysl pro humor. Rozhovory s Markem Šmídem (2023).

Vydavatel: NAKLADATELSTVÍ ČAS