A přeci něco zůstalo...

Taťána Lukešová (1927), autorka čtenářsky úspěšného titulu …A léta běží, v této nové knížce vzpomíná na své bezstarostné dětství u tetiček na vesnici (Veselíčko). V následujících autobiograficky laděných příbězích Kafíčko vzpomíná skrze literární postavu Alice na pohnutá válečná léta, kdy jí hrozil transport, na období komunismu, ale reflektuje i čas, kdy se člověk začíná ohlížet za svým životem. Poslední oddíl knížky Čaj o páté přináší výbor z její povídkové tvorby.

Taťána Lukešová (1927–2015) se narodila v Praze jako Alice Ledererová. Její maminka byla původem Ruska, ale v době bolševické revoluce utekla z Jekatěrinburgu do Československa. Její tatínek František Lederer byl redaktorem Prager Tagblattu, nejvlivnějších liberálně-demokratických německy psaných novin v Čechách (jejich vydávání skončilo s nacistickou okupací v roce 1939). Na začátku německé okupace byl zatčen, ale podařilo se mu uniknout za hranice do Londýna, kde spolupracoval s exilovou vládou. Na Alici, tehdy už Taťánu, se kvůli otci vztahovaly norimberské zákony a musela se skrývat. Aby ji uchránila transportu, prohlásila ji maminka za nemanželskou. V roce 1948 se Taťána provdala za Rudolfa Lukeše, talentovaného filmového architekta, který byl však hned po únorovém komunistickém převratu z Barrandova vyakčněn – a až do své smrti už nedostal u filmu žádnou práci. Taťána pracovala jako tlumočnice a od poloviny 70. let začala s psaním povídek, fejetonů, pohádek a námětů pro dětské divadlo (nejčastěji přispívala do časopisu Naše rodina). Od roku 2006 publikovala své fejetony a povídky také v Katolickém týdeníku a Cyrilometodějském kalendáři.

Vydavatel: KATOLICKÝ TÝDENÍK