Můj život beze mě

Existují lidé, kteří se dusí v jakémsi neviditelném vězení. Nejsou svobodní, protože nedovolují svému pravému já, aby se projevilo.
Nejednají podle toho, co skutečně cítí a co si doopravdy myslí.
Živoří, aniž by měli skutečnou účast na svém životě. Necítí se „uvnitř“ jako režisér svého života, ale jako jeho divák či loutka, jimiž hýbou drátky jejich vlastních strachů. …
Jaké psychologické viry mají moc podlomit v člověku základní důvěru v sebe sama? Jaké mechanismy vedou k sebezničení? Jaké skryté strachy vedou člověka k tomu, aby žil svůj život jakoby „sám bez sebe“?
Za tyto úvahy vděčím lidem, kteří se mnou sdíleli své pocity ztracenosti a našli v sobě sílu znovu přijmout svou identitu. Překonali ochromující strachy, jež jim bránily být sami sebou, mluvit ze srdce a jednat podle svého přesvědčení… Řekli si: Začnu sám od sebe.
Nezřídka jde o období krize, kdy nám život nabízí poslední možnost, jak se naučit žít autentičtějším způsobem.
A nikdy není příliš pozdě: Některé růže mohou rozkvést i v prosinci.
(z úvodu autora)