PŘEDOBJEDNÁVKA: Učeň kriminálníků

S Václavem Venturou jsme přáteli od té doby, co jsme se potkali v prvním ročníku litoměřického semináře. Václav byl mírný, skromný a výborný student. Přesto byl za svou důslednost evangeliu ze semináře vyštván a později se oženil. Po nějaké době přijal kněžství ve skryté církvi. Je vzácným, vzdělaným, poctivým a věrným dělníkem Ježíšovy stavby. Ježíš nezakládal kláštery; jeho učedníci v lásce pečovali o své rodiny, sloužili potřebným, studovali, učili. Tím vším Václav prošel. Je to člověk statečný. Dělní kněží byli za minulého režimu jednou nohou v kriminále, služebníci skryté církve oběma. O Václavu Venturovi platí, že má druhé lidi opravdově rád a není zatrpklý z toho, když mu to někteří neoplácejí. To je jeho největší bohatství. Tak roste do Božího obrazu. (Václav Vacek, emeritní farář v Letohradu)

Chceš-li najít někoho, kdo tě bude doprovázet duchovním životem, chceš-li najít svého starce, muže nebo ženu modlitby, najdeš, ne hned, ale najdeš, budeš-li hledat a budeš-li hledat usilovně. Tak mi kdysi pravil Václav Ventura. On sám je jedním z nich. Václav je vpravdě jedním z mála v této zemi, kdo opravdu rozumí duchovnímu životu a kdo je na cestě již hodně daleko. I proto jsem velmi vděčen Petru Karasovi a jemu, Václavu Venturovi, že investovali čas a energii do vydání této knihy. Je to předchuť, vždyť každá z jejích kapitol by vydala na samostatnou publikaci. Osobní poznámka jako poděkování. Před mnoha lety. Stojíme na lodi, která nás má dopravit do vytoužené mnišské republiky na Athosu. Jsem plný napětí, nevím, co mě vlastně přesně čeká a jak to tam vypadá. Václav se dívá do vody, poslouchá šplouchání vln a říká: „Moře ti vypráví, co srdce dávno ví.“ Jestli chcete definici mystika, tak je to tahle.  (z předmluvy Marka Orka Váchy)

Až při psaní této knihy jsem si uvědomil, jak úžasně široký je záběr Václavových znalostí, zkušeností i hloubky jeho duchovního života. Nemá rád pozornost, nepatří mezi lidi, s nimiž se často setkáte v médiích. Možná o to víc nám může sdělit, tím víc nás může oslovit. Zároveň není učencem odtrženým od života. Při jednom z návratů z Athosu – byli jsme plni duchovních zážitků a zároveň už dost unaveni – kdesi v Maďarsku rozhodl: Musíme sjet z dálnice a ochutnat místní klobásu! Jeho naléhání nešlo odolat. Václav chce od života vše. Ducha i klobásu.

Petr Karas

Václav Ventura se narodil 12. října 1951 v Praze. Po studiu na gymnáziu nastoupil do litoměřického semináře. Po čase musel kvůli kritice místních poměrů seminář opustit. Zapojil se do aktivit skryté církve. V roce 1973 se oženil, roku 1982 byl tajně vysvěcen na kněze. V době totality vystřídal mnoho zaměstnání. Stál u vzniku časopisu Teologické texty.

Po sametové revoluci začal vyučovat bioetiku na 1. lékařské fakultě v Praze, také přednášel patrologii, religionistiku a dějiny koncilů na katolických teologických fakultách v Praze a v Olomouci, na Evangelické teologické fakultě a Husitské teologické fakultě v Praze. Je autorem mnoha odborných článků, knih a publikací. Vypomáhal mj. v pražské řeckokatolické a ve francouzské farnosti, dodnes v čase volna slouží ve farnosti Dolní Bojanovice a v okolí. 

P. Petr Karas se narodil roku 1969 v Třebíči. V mládí se aktivně věnoval lehké atletice, především běhům na střední vzdálenosti. V průběhu přípravy na kněžství prožil ve Francii rok v evangelizační škole Jeunesse-Lumière, kterou založil P. Daniel Ange. Jako jáhen absolvoval základní vojenskou službu v Kroměříži. Na kněze byl vysvěcen v roce 1997. Působil v církevním studentském domově Petrinum a ve farnosti sv. Tomáše v Brně, později ve Fryšavě u Žďáru nad Sázavou. Nyní je farářem v Dolních Bojanovicích na jižní Moravě. V nakladatelství Doron mu vyšly knihy Dvanáct příběhů (2021), Pozvedám své oči k horám (2022), Boží slovo na každý den (2023, třetí vydání, v Doronu první),  Křížová cesta za vnitřní uzdravení a Příběhy nekonečné odvahy (obě 2025).

Vydavatel: DORON