Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II.

Druhý svazek Knihovny rané křesťanské literatury obrací pozornost čtenářů na Ježíšovy učedníky vyslané do světa kázat evangelium. Jejich příběhy a zázračné činy jsou vylíčeny ve velkém množství apokryfních „skutků“ (název žánru je odvozen od Lukášových Skutků apoštolských z 1. stol. po Kr.), jež vznikaly od 2. století v řecky mluvící oblasti Středomoří a rozšířily se po celém křesťanském světě. Jádro tohoto svazku tvoří patero nejstarších apokryfních skutků, jež zachycují působení apoštolů Petra, Pavla, Ondřeje, Jana a Tomáše. S výjimkou Skutků Janových jsou příběhy završeny vyprávěním o apoštolově mučednické smrti (martyrium), provázené řadou zázračných událostí.

Z hlediska literárního jsou skutky obtížně zařaditelné: kromě kázání a modliteb obsahují i motivy známé z helénistických milostných románů či aretalogií (vyprávění o podivuhodných činech potulných filosofů), což apokryfní skutky přibližuje soudobé literární produkci. Významné jsou též hymnické pasáže (zmiňme alespoň Píseň o perle a Ježíšův tanec s učedníky). K bizarnosti spisů přispívají prvky lidového stylu a svérázný humor, jež se ocitají v sousedství pasáží liturgického a slavnostního rázu.

Podobně jako další apokryfní spisy, ani apokryfní skutky nebyly přijaty do biblického kánonu. Obsahovaly totiž příliš mnoho myšlenek odchylných od církevního učení: gnostické spekulace, podceňování materiálního světa, popírání Kristova vtělení, přísná askeze. Skutečný vliv těchto apokryfů však asi nebyl tak velký, jak se někteří obávali. Později nad misijní funkcí převážila funkce zábavná, a tak v apokryfech ubývá sporných teologických výkladů a přibývá zázraků. Příkladem takového vývoje jsou i dvě mladší vyprávění o zesnutí Panny Marie. Kromě již zmíněných spisů obsahuje náš výbor koptské Skutky Petra a dvanácti apoštolů a uzavírají jej pseudepigrafní listy, za jejichž autora je vydáván zejména apoštol Pavel – kromě velmi oblíbeného Listu o neděli (List spadlý z nebe), který údajně sepsal sám Ježíš.