Život svatého Bernarda

Spis Vita sancti Bernardi, jehož český překlad nalezne čtenář v tomto svazku, je posledním a nedokončeným dílem Bernardova osobního přítele Viléma ze Saint-Thierry. Jedná se o první knihu tak zvané Vita prima sancti Bernardi Claraevallis abbatis (První životopis svatého Bernarda, opata z Clairvaux), která je souborem pěti knih tří různých autorů.

Není to precizní historický dokument se spolehlivými údaji o životě svatého Bernarda z Clairvaux, ale životopis s hagiografickými prvky, který má za cíl předat světcovo duchovní poselství a sloužit k duchovní formaci čtenáře. Vilém připomíná život prvotního Clairvaux a jeho opata nejen jako hodný obdivu, nýbrž především jako vzor k následování. Zároveň však nepřehlíží ani problematické rysy osobnosti svého přítele, sleduje ho nezaujatým a střízlivým pohledem a vedle jeho předností zachycuje i jeho nedostatky a chyby. Vykresluje tak obraz sice kultovní, ale stále ještě velmi živý a konkrétní, jenž má daleko ke stylizované postavě světce z vitráže.

Ukázky:

Bernard však výsadou větší milosti a v síle ducha se určitým způsobem zcela věnoval navenek práci a zároveň uvnitř byl plně oddán kontemplaci Boha, tou první živil své svědomí a tou druhou svou zbožnost. Proto se během práce vždy uvnitř modlil nebo meditoval bez přerušení vnější práce a pracoval navenek bez ztráty vnitřní sladkosti. Přiznává, že veškerého vědění, které až dodnes nachází v Písmu, veškerých duchovních významů, které v něm cítí, se mu dostalo zejména, když se modlil a meditoval v lesích a na polích. K tomu obvykle mezi přáteli svým dobře známým vtipným způsobem říká, že neměl žádné jiné učitele kromě dubů a buků. Jeho hluboká znalost Písma je zjevná všem, kteří mají možnost slyšet ho mluvit nebo číst některý z jeho spisů.

Jeho největší starostí byla ta o spásu mnohých. Je známo, že od prvního dne jeho mnišského života až doposud tato starost ovládá ono svaté srdce tak jedinečným způsobem, až se zdá, že chová mateřskou náklonnost ke všem duším. V jeho srdci tak docházelo k prudkému sporu mezi svatou touhou a svatou pokorou. Někdy totiž sám sebou opovrhoval a nepovažoval se za hodna vydat nějaké ovoce. Jindy v sebezapomnění hořel tak vroucím zápalem, až se zdálo, že není schopen připustit, aby jeho potěchou bylo něco jiného než spása mnohých. Láska zajisté plodila sebedůvěru, pokora ji však potlačovala.

Vilém ze Saint-Thierry (1075–1080 Lutych, Belgie – 1148 Signy), benediktinský opat ze Saint-Thierry a později cisterciácký mnich kláštera Signy, teolog a mystik. Byl velkým přítelem, prvním životopiscem a inspirátorem svatého Bernarda. Je považován za jednoho z největších autorů cisterciácké literatury a nejvýznamnějších představitelů mnišské teologie. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Vydavatel: KRYSTAL OP