Ostrovy církve

Monografie Ostrovy církve se věnuje vybraným komunitám římskokatolických křesťanů v českých zemích od konce 60. do konce 80. let 20. století. Pražské jaro roku 1968 přineslo mimo jiné krátké a intenzivní oživení římskokatolické církve a její návrat do veřejného prostoru po dvou dekádách systematické perzekuce a zatlačování do zdí kostelů. Naopak éra tzv. normalizace a tzv. reálného socialismu se vyznačovala útlumem její činnosti v důsledku rigidní státní církevní politiky. Doba mezi lety 1968 a 1989 se typicky spojuje s šedí, nehybností a letargií. Pod touto vnější vrstvou však probíhaly také rozmanité, dynamické a pulzující procesy, navenek dlouho zcela nenápadné. V římskokatolickém milieu se etapa mezi okupací vojsky Varšavské smlouvy na straně jedné a sametovou revolucí na straně druhé vyznačovala vznikáním a kultivací nejrůznějších, vesměs malých společenství. Historičtí aktéři je zakládali a vnímali jako platformy společně prožívané a reflektované náboženské praxe, autentické seberealizace, přátelského setkávání. Kniha nabízí vhled do dvanácti „ostrovů“, prostředí, která se vzájemně odlišovala, respektive odlišují typem, spirituálními důrazy a žitou ekleziologií. Analýza nejprve nabízí širší kontexty k bohemikálnímu výzkumu a k vlastnímu námětu pak doplňuje výhled za rok 1989, neboť insulární zkušenost měla zásadní a formativní význam a projevovala se i později. Bádání stojí na pomezí sociálních dějin a dějin církevních, přičemž s interdisciplinární otevřeností využívá přístupů historické vědy a dalších humanitních disciplín, jakož i katolické teologie.

Ostrovy církve: Olomouc: seminaristé a katechetky • samota Amerika: účastníci táborů Radost • Trmice: Karel Otčenášek a mládež • České velkopřevorství maltézského řádu: řeholní kněží • Praha: františkánští terciáři • Hnutí fokoláre (Dílo Mariino) • Brno: charismatická komunita • Pražská obec tzv. skryté církve • Společenství svatého Gorazda a druhů – Živé dědictví • projevy tzv. tradicionalismu • Komunita Taizé • Český ekumenický překlad bible

Michal Sklenář, (* 1989), je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (obor historie) a Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (obor katolická teologie). Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů a zabývá se dějinami římskokatolické církve v českých zemích ve druhé polovině 20. století, dále církevními dějinami a liturgikou. Publikoval monografie Děkan Václav Boštík. Farnost v Ústí nad Orlicí mezi lety 1927 a 1963 jako obraz dějin římskokatolické církve (2019) a Postaveny navzdory. Vznik nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v letech 1948–1989 (2022), podílel se na kolektivní monografii Josef Cibulka. Kněz, pedagog a historik umění ve 20. století (2020) a výstavním katalogu Posvátné umění v nesvaté době. České sakrální umění 1948–1989 (2022).

Vydáno společně s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Vydavatel: CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY