Moře lásky

Editoři tohoto svazku vybrali z díla Vladimíra Boublíka ty myšlenky, o nichž se domnívají, že jsou v nejlepším slova smyslu originální, přesažné, trvalé a že mohou oslovit čtenáře 21. století. Možná vás zaujmou vybrané myšlenky z autorovy bohaté korespondence, a tedy i jeho osobní vývoj od studenta českobudějovického Jirsíkova gymnázia po katolického kněze a jednoho z nejvýznamnějších teologů své generace. Možná vás překvapí výbor z intimních dopisů Monice, možná některé myšlenky, které začaly v teologickém a církevním prostředí zaznívat až v době pontifikátu papeže Františka. Jistě si všimnete civilního jazyka, který Vladimír Boublík používal k vyjádření Božích tajemství a teologických idejí. Možná vám budou některé jeho úvahy připadat až příliš odvážné, a to tím spíš, že je napsal děkan Teologické fakulty papežské univerzity, který měl přímý přístup k papeži Pavlu VI., v němž ctil vzdělance a člověka, který mu v mnohém rozumí.

Vladimír Boublík (16. listopadu 1928, Mokrosuky – 25. září 1974, Klatovy). Po absolvování Jirsíkova státního gymnázia v Českých Budějovicích vstoupil tamtéž do kněžského semináře. Po roce studia byl v létě r. 1948 zatčen a odsouzen v procesu s odbojovou skupinou Erkvije ke dvěma letům těžkého žaláře a k nuceným pracím. Po propuštění pracoval v plzeň­ské Škodovce. Na podzim r. 1951 nastoupil k PTP, kde se pokusil o dva útěky za hranice. Ten druhý se mu na přelomu února a března roku 1952 podařil. Po strastiplné zimní cestě Československem a Německem došel do Berlína a odtud pokračoval do Říma. Žil v kněžské koleji Nepomucenum a studoval na Lateránské univerzitě. Po vysvěcení na kněze (1955) strávil necelé dva roky jako kaplan v Jižních Tyrolích. Po návratu do Říma obhájil na Lateránu doktorát s tezí o Božím předurčení v díle sv. Pavla a sv. Augustina a začal působit na univerzitě nejprve jako asistent, později jako řádný profesor. Pracoval zde až do své smrti v r. 1974. Od 60. let se mu podařilo několikrát podívat do Československa a v Římě přivítat svoji matku. Postupem času se stal výraznou osobností italského teologického života. V roce 1972 byl zvolen děkanem Teologické fakulty Lateránu. V létě r. 1974 odjel z Říma na měsíční návštěvu své maminky. Těžce nemocný byl hospitalizován v klatovské nemocnici, kde se také setkal s Ježíšem z Nazareta, jemuž zasvětil celý svůj život. Pohřben je na malém venkovském hřbitově ve Zbynicích.

Životopis a podrobnou bibliografii najde čtenář v knize Broučku a cvoku přenáramný (2022), v knize Kateřiny Brichcínové Ve své lásce nás předem určil: Předurčení: Svatý Pavel, svatý Augustin a Vladimír Boublík (2017), ve studii Karla Skalického Vladimír Boublík e la sua teologia (2016) a v knize teologa Jiřího Žůrka Prolegomena k četbě Vladimíra Boublíka a analýza stěžejních témat jeho myšlenkového odkazu (2008).

K vydání připravil a předmluvu a ediční poznámku napsal Zdeněk A. Eminger

Úvodní slovo napsal Karel Skalický

Vladimír Boublík, česko-římský teolog, katolický kněz, exulant, univerzitní pedagog, děkan teologické fakulty Papežské Lateránské univerzity v Římě, spisovatel. Patří mezi představitele nové vlny teologického myšlení. Ve svém díle se zabýval zvláště otázkami fundamentální teologie (teologií dějin spásy, úlohou mimokřesťanských náboženství v řádu spásy). Symbolickými motivy jeho díla jsou láska, smrt a utrpení. Je autorem řady teologických studií a monografií psaných italsky a česky. Za všechny jmenujme jeho disertační práci, na jejíž téma navazoval v dalších svých titulech, La predestinazione: S. Paolo e S. Agostino, 1961 (Predestinace: Sv. Pavel a sv. Augustin), česky psané knihy Boží lid, 1967 a Setkání s Ježíšem, 1970,  L’ uomo in Cristo Gesù, 1971 (česky jako Teologická antropologie: Člověk v Kristu Ježíši, 2001), L’ uomo nell’ attesa di Cristo, 1972 (česky jako Člověk očekává Krista, 1997), Teologia delle religioni, 1973 (česky jako Teologie mimokřesťanských náboženství, 2000), Alla ricerca di Gesù di Nazareth e altri scritti, 1973–1974 (Hledání Ježíše z Nazareta a další texty), Teolog Vladimír Boublík ve svých dopisech Monice, 2001 a Duchovní deník, 2010.

Vydavatel: CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY